Haf! Dneska jsem se vzbudila docela pozdě, čímž jsem všem udělala radost. Skoro celý den jsem pak byla s páničkem na zahradě a kopali jsme nějakou díru, která vedla skoro po celé zahradě. Musím si dávat pozor, abych do ní nespadla, protože pak bych z toho tunelu nevylezla. Odpoledne přijel i zbytek rodiny a museli mě pohlazením přivítat. Večer jsem si hrála a později šla spát. Dneska jsem ze všeho unavená. Tak dobrou a pac!

Dnes jsem měla den jako každý jiný. Ráno jsem se probudila, a aby to všichni věděli, tak jsem jim to dala pěkně po psím najevo. Potom za mnou konečně někdo přišel a otevřel mi výběh. Hrála jsem si, kousala, papala a spala. Odpoledne se mi, ale vůbec spát nechtělo. Jeden páníček odjel a a druhá panička přijela. Hrála si se mnou a procházely jsme se, když v tom uvidím čmeláka jak si tam tak hezky bzučí. Panička hned poznala, že bych se po něm nejraději ohnala a spapala ho. Ona, ale ví, že by mě mohl kousnout. Stejně tak, jako ji později kousnula sršeň. To bylo tak, že se potřebovala jít učit a psát si úkoly. Proto mě unavila a zavedla do boudy, ale já ne a ne spát. Tak jsem tam skákala a rošťačila. Potom jsem se musela jít vykakat a vyčůrat a panička chtěla už, už vzít kbelík, lopatku, aby mohla hovínka nabrat, když v tom jak se pomalu zohla přes ploteček, opřela se o něj a na jednom dřevěném prkně seděla sršeň. Doufala jsem, že jí nic neudělala, ale v tom slyším: ,,Au, pitomá sršeň!". Panička potom chodila s cibulí na ruce a ani pohladit mě nemohla, a proto teď nemám ráda bodavé, bzučící a létající hmyzí živočichy. Haf!

Dneska byl parádní den, protože jsem poprvé uviděla déšť a moc se mi líbil i přes to, že jsem pak byla skoro celá mokrá a byla mi zima. Panička si mě vzala do dílny a zahřála mě, aby mi nebyla taková zima. Co nevidím, až vylezu s dílny, přestalo pršet a to se mi vůbec nelíbilo. Spravila to však chuť dešťové vody, ale to mi zase nadali, abych ji nepila. Za chvilku jsem si šla lehnout do své krásné boudičky a usnula jsem. Večer jsem se ještě vyřádila, napapala, vykakala a šla do pelíčku, který mám v boudičce. Myslím si, že každým dnem jsem hodnější, až na ty záhonky co se v nich pořád hrabu, ale páničci ze mě mají velikánskou radost. Haf!

Jůů, dneska teda řádím. Mám nějakou kousací náladu. Vždycky začnu šílet a nevím co se sebou dělat. Pánička se na mě vždycky naštve a přestane si se mnou hrát a ještě mi nadá. Potom to pochopím a ona si se mnou zase hraje, ale nechává mě i samotnou, abych si zvykla. Dneska jsem z toho řádění tak unavená, že po hodině kousání a hraní vždycky usnu. Myslím, že i moje rodina je ze mě hodně unavená. Tak se snažím být hodná a poslouchat je, ale zatím mi to moc nejde. Možná až povyrostu, nebudu mít v sobě ty štěněčí pudy a půjde mi to lépe. Myslím, že už mě mají všichni rádi a já je chápu, že se snaží, abych nedělala některé věci co dělám teď. Haf!

Celý den jsem si hrála, kousala hračky, spala a jedla. Odpoledne dorazili páníčkové z práce a ze školy. Už několik dní si říkají, že mě zváží a dneska k tomu došlo. Jenom co jsem se trošku unavila, tak mě postavili na váhu a co nevidím všichni na to číslo koukají. ,,To není možný, že tolik přibrala" , ale já si říkám, když se o mě tak dobře staráte, tak proč bych nemohla mít 5,10 kg. Nakonec se s tím smířili a říkají, že už nejsem to malé miminko co si v neděli přivezli domů, ale už jsem prý skoro psí slečna. Já si vždycky myslela, že už nejsem tak malá. Haf!

Dneska jsem měla náročný den. Odjela jsem od maminky a sourozenců a přijela do své nové rodiny. Po mamince, sestřičkách, bráchovi a rodině mé maminky se mi moc stýská, ale u nové rodiny se mi líbí. Taky jsem svůj smutek dala hezky najevo. Nejprve jsem večer usla, ale poté jsem štěkala a štěkala, než si se mnou panička šla lehnout do prádelny, a pak už jsem hezky spala. Odpoledne jsem stihla všechno prošmejdit, rozkousat a seznámila jsem se se sousedovic jezevčicí. Chtěla jsem si s ní hrát a štěkala jsem, ale ona se mě bála. Pak si na mě přece jen zvykla. Haf!