Já a život hmyzu.:)

Dnes jsem měla den jako každý jiný. Ráno jsem se probudila, a aby to všichni věděli, tak jsem jim to dala pěkně po psím najevo. Potom za mnou konečně někdo přišel a otevřel mi výběh. Hrála jsem si, kousala, papala a spala. Odpoledne se mi, ale vůbec spát nechtělo. Jeden páníček odjel a a druhá panička přijela. Hrála si se mnou a procházely jsme se, když v tom uvidím čmeláka jak si tam tak hezky bzučí. Panička hned poznala, že bych se po něm nejraději ohnala a spapala ho. Ona, ale ví, že by mě mohl kousnout. Stejně tak, jako ji později kousnula sršeň. To bylo tak, že se potřebovala jít učit a psát si úkoly. Proto mě unavila a zavedla do boudy, ale já ne a ne spát. Tak jsem tam skákala a rošťačila. Potom jsem se musela jít vykakat a vyčůrat a panička chtěla už, už vzít kbelík, lopatku, aby mohla hovínka nabrat, když v tom jak se pomalu zohla přes ploteček, opřela se o něj a na jednom dřevěném prkně seděla sršeň. Doufala jsem, že jí nic neudělala, ale v tom slyším: ,,Au, pitomá sršeň!". Panička potom chodila s cibulí na ruce a ani pohladit mě nemohla, a proto teď nemám ráda bodavé, bzučící a létající hmyzí živočichy. Haf!